neděle 28. února 2010

O ZABÍJENÍ ŽIVOTA

Roger Avary je smolař. I přes podíl na scénáři k Pulp Fiction a režírování dvou podle mě výborných filmů o něm dnes málokdo ví. Včetně lidí, co citují z Tarantinova filmu každý týden. A v současnosti dokonce sedí v base za zabití spolujezdce při autonehodě při jízdě pod vlivem.

Pravidla vášně (2002) jsem viděl před několika měsíci a řadí se určitě mezi 10 nejlepších filmů, které jsem minulý rok viděl mimo kino. Asi nejtemnější a zároveň nejzábavnější http://www.youtube.com/watch?v=tX5F3GR-Ki0&feature=related film ze studentského prostředí. Hodně má na určitě na svědomí bestsellerová předloha Breta Eastona Ellise (Americké psycho), ale výběr herců (geniální casting davsonovského Jamese Van Der Beeka), přesně padnoucí hudby a pojetí jednotlivých scén už je Avaryho práce. Komu nevadí "uživatelsky nepříjemné" (egoisti, teplouši, maniaci, fetující studenti) postavy a má rád hodně černý humor, měl by Pravidla vášně určitě zkusit. Jako testovací film můžete použít Observe And Report, pokud se vám bude líbit, jděte do toho.

Ke Killing Zoe (1993) jsem se dostal před pár dny. Levný film (Avarymu ho pomáhal produkovat QT po úspěchu Gaunerů) se nedočkal velkého ohlasu a časem zapadl. Původně jsem chtěl psát cosi o tom, jak je to nezaslouženě přehlížený biják, dobře napsaný i zahraný a za minimální peníze (1,5 milionu dolarů - jen o málo víc než Gauneři) i dobře vypadající. Ale nakonec to nebudu rozmazávat a řeknu jen, že stojí za pozornost. Ve svém komentáři na CSFD jsem ho označil za "romantický nafetovaný heist film." Zní to bizarně, je to bizarní a drží to dohromady. Film bývá často srovnáván s Tarantinovou tvorbou i když většina jeho fanoušků ho považuje za rádobykvalitní šunt.

V Killing Zoe jde a nejde o loupež. Tohle není starý dobrý heist film. Tohle je dekadentní jízda, kde snad loupež není prostředkem, ale i cílem. Postavy se chovají v rámci porušování pravidel žánru naprosto nezodpovědně, jako by jim ani moc nezáleželo na životě a děje se tu spousta dalších věcí, které by žánroví fanoušci mohli ocenit. Tohle všechno krásně ladí s dvojsmyslným názvem - slovo "zoe" pochází z řečtiny a znamená život. Rád bych pokecal podrobněji s někým, kdo ten film viděl, ale v mém okolí zatím nikdo takový moc není. Takže si projednou odpusťte rip nějakého béčka (Ninja Assassin, Legie) a zkuste radši Killing Zoe. Protože Avaryho zabíjení života vás může jenom překvapit.

čtvrtek 25. února 2010

NĚCO KE ŠPANĚLSKU

Španělská nadílka je tady. Kolem očekávaného hororového sequelu REC 2 se tenhle víkend vyrojí dost protichůdných názorů. Měl jsem tu možnost vidět film už před cca 2 týdny na velkém plátně v pražském kině Aero a byl jsem příjemně překvapený. Jednička na mě kromě posledních 15 minut moc nefungovala, ale dvojku jsem si užil jako brutální a zábavný nářez, který se s ničím nepáře. A dojde i na děti, ale pssst.



REC 2 na CSFD určitě ovládne tenhle víkend (pokud nepočítáme očekávanou kinonovinku Shutter Island), ale já chci hlavně zmínit jiný film, který je taktéž "k mání na obvyklých místech" (ale AJ titulky ještě nejsou) a zajímá mě víc. Celda 211 je oficiálně španělský film roku. V půlce února vyhrál 8 cen Goya včetně té za nejlepší film. Drama o vzpouře ve věznici, jehož hlavní postavy jsou na opačných stranách barikády. Jeden je trestanec a druhý mladý člen stráže, držený jako rukojmí. Film přesně pro mě.



A nakonec ještě zmíním jeden "starší" španělský film, ve kterém jde taky o život a je hodný pozornosti, minimálně pro žánrové fanoušky. El Rey de la Montana, povedený španělský survival, který kdovíproč i přes slušné ohlasy vidělo tak málo lidí. Není to nic ambiciózního, jednouchý děj, žádné charakterové kresby, "jenom" boj o život v přírodě s rozumnou stopáží.

pondělí 22. února 2010

PULP

Začal jsem číst pulpovou litaraturu/pulpové autory. Výňatek ze slovníku z úvodu Tarantinova filmu si určitě pamatujete, takže zhruba víte o co jde. Zatím sháním to, co je k mání v českém překladu, ale když mi vydrží zájem a knihám kvalita, tak zkusím i "původní znění". Impuls k sehnání nějaké pulpové literatury byl letošní Sundance a "skandální" projekce filmu "The Killer Inside Me", podle novely Jima Thompsona (1906-1977)



Nebudu zbytečně přehlcovat fakty, podrobnější info kdo byl tenhle chlápek zač, si zjistěte na wikipedii. Já jen stručně - podle povolaných "darkest and pulpiest writer of them all." Spisovatel, ze kterého se posadili na prdel lidi jako Stephen King ("The guy was over the top. The guy was absolutely over the top. Big Jim didn't know the meaning of the word stop.") a režiséři jako Tarantino a Scorsese by přišli v mládí o část své povinné četby. Samotný Kubrick byl Thompsonův fanoušek a přizval si ho v 50. letech ke spolupráci na filmech Zabíjení a Stezky slávy. A podle Thompsonovy předlohy vznikl i Peckinpahův "Útěk"(1972). To by pro hrubou představu stačilo. Kdo chce vědět víc, zjistí si.

Kniha. Je pecka. Jde asi o nejslavnější Thompsonovo dílo těšící se kultovnímu statusu. Důležité je říct, že nemám srovnání v kontextu s jinými autory, ale takhle dobře se mi snad nic nečetlo. Skoro vždy, když čtu knihu, tak ve větách jsou slova, nebo jsou ty věty občas tak konstruované, že se občas při toku textu do hlavy zasekávám. jako když běžíte a musíte se vyhýbat výmolům. U "The Killer Inside Me" nic takového není, žádné zbytečné věty nebo popisy, které si stejně neumíte představit, účelově psané, ale vůbec ne primitivní. Stejně jako má člověk občas chuť vytípat si krásné kamerové kompozice z filmu, protože se na ně krásně dívá, tak tady jsem objevil spoustu pasáží nebo jenom vět, které bych si zarámoval proto jak se lahodně čtou.

"I kissed her. A long, hard kiss. Because baby didn´t know it, but baby was dead, and in a way I couldn´t loved her more."

"And hustling ladies are one thing and hustling ladies with guns are something else"

Není to o násilí. To tu samozřejmě je, ale žádné detailní popisy na dlouhé odstavce, většinou je vše odbyto relativně rychle. Stejně jako ve filmu nejde o to kolik, ale jak. Fascinující je, že je příběh vyprávěn z pohledu psychicky narušené postavy, tou je zástupce šerifa na texaském maloměstě - Lou Ford.

Film sklízí silně polarizované ohlasy, někteří festivaloví diváci jsou znechuceni násilím, jiní oceňují silný vhled do chování psychopatického násilníka (hlavní role Casey Affleck). Objevily se i ohlasy diváků, kterým násilí nevadí, jen film prostě považují za špatně natočený a nudný. To je asi nejhorší varianta. Každopádně jak už někdo poznamenal na diskuzi na IMDB, vyčítat filmu násilí můžou jen ti, kteří "nejsou obeznámeni se zdrojovým materiálem", režisér Michael Winterbottom "jen" věrně převedl knihu na plátno. Takže se dočkáme i mnoha voice-overů. Po herecké stránce kritici chválí Caseyho Afflecka i Kate Hudson (prý předvádí možná nejlepší herecký výkon ve své kariéře) a i Jessica Alba prý svojí roli prostitutky zvládá bez problémů :)

Pro mě jde určitě o jeden z nejočekávanějších filmů letošního roku, předpokládám, že na letošním Febiofestu nebo ve Varech se určitě dočkám. Jen se trochu bojím Casey Afflecka, protože v Gone, Baby, Gone byl extrémně necharizmatický a nudný, snad mu tady přijdu na chuť. A jen tak pro zajímavost. Bude to podruhé v celkem krátkém časovém úseku, kdy bude Casey Affleck hrát postavu s příjmení Ford. Ten první film měl jméno jeho postavy dokonce v názvu.



----------------------------------------------------------------------------------

Po Thompsonově skvostu jsem si rychle sehnal sbírku pulpových povídek pod souhrnným názvem "Pulp Frictions." Obsahuje cca 20 povídek zásadních autorů pulpu, těch raných (Dashiel Hammett, Raymond Chandler, James M. Cain) i novějších (James Ellroy, Elmore Leonard). Kvalita je kolísavá, nic ale není vyloženě sračka, každá třetí povídka výborná. A nejsou dlouhé. Snad nejzajímavější mi přijde uvedení autora a jeho díla před každou povídkou. Okolnosti života, jak byl ve své době přijímán recenzenty a případné filmové adaptace. O hodně filmech, které znám, jsem netušil, že jsou podle předlohy některého z těchto autorů. Knihu jsem ještě nepřečetl celou, ale i tak se zmíním o pár věcech co mě zaujaly

Samuel Fuller psal za svého mládí brakové povídky (ale to se asi dalo čekat, když byl novinář). Jedna z nich tu je.

Cornell Wooolrich, autor předlohy Okna do dvora bydlel roky (za časů své popularity) se svojí panovačnou matkou po hotelových pokojích.


Elmore Leonard začínal výhradně na westernech (předloha například k filmům The Tall T, 3:10 To Yuma).


Hard Boiled tvořili i Britové. Např. James Hadley Chase a jeho skandální surová povídka napsaná během 2.světové války "No Orchids For Miss Blandish."Byla dvakrát zfilmována a s překvapením jsem se dozvěděl že ta druhá adaptace je moje dlouhodobé must-see. The Grissom Gang (1971) Roberta Aldriche.